O ceně jednoho prstenu, kdo se umí prodat, existuje!

O ceně jednoho prstenu aneb Jen ten, kdo se umí prodat, existuje!

Kdo se umí prodat, existuje

Kdo se umí prodat, existuje

Myslíte si, že prodáváte své dovednosti vždy dobře, a víte, jaká je Vaše skutečná hodnota? Můžu polemizovat o tom, že někteří lidé jsou znalí, zkušení a přitom skromní, a jiní na rozdíl od nich zvládají sebeprezentaci bravurním způsobem, jenže, jak se říká „skutek utek”. Ale nechám promluvit příběh.

Jednoho dne přišel za Mistrem mladý muž a řekl mu, že se cítí uboze, nanicovatě, a vlastně už ani nechce žít. „Lidé mě označují za smolaře, nemehlo a hlupáka. Mistře, prosím, můžeš mi nějak pomoci?“

Mistr zrovna neměl čas, a tak řekl: „Nezlob se, teď mám opravdu práce a nemohu ti nijak pomoci. Musím dát urychleně do pořádku jednu zásadní věc.“ Pak ale popřemýšlel a dodal: „Kdybys mi ale chtěl s tou věcí pomoci, rád ti pomůžu s tou tvou.“

Mladík vyjádřil potěšení, nicméně si hořce uvědomil, že je už zase odstrkován.

„Tak dobře,“ řekl Mistr a sundal si z levého malíčku malý prsten s hezkým kamenem. „Osedlej koně a jeď na trh! Musím ten prsten urychleně prodat, abych splatil dluh. Snaž se ho prodat za co nejvíce peněz a za žádnou cenu ho nedej za míň, než za jeden zlaťák! Jeď – a vrať se co nejdříve.“

Mládenec usedl na koně a odchvátal. Když přijel na trh, začal prstýnek nabízet trhovcům, a ti si s narůstajícím zájmem prohlíželi, co nabízí. Jakmile se však dozvěděli, že stojí zlaťák, okamžitě se přestali o prsten zajímat. Buď se mu vysmáli do tváře, a další mladíkovi prostě ukázali záda.

Jeden z postarších trhovců mu nakonec přece jen s účastí vysvětlil, že zlaťák je za tento prsten příliš, že může očekávat pouze měďák, nejvýše jeden stříbrný.

Když si mladík vyslechl zkušeného trhovce, rozhořčil se. Měl v dobré paměti Mistrova slova, že prsten nesmí být prodán za méně než zlaťák. Obešel celý trh, oslovil nejméně stovku lidí, ale marně. Nasedl tedy na koně a navrátil se. Velmi zklamaný ze svého neúspěchu přišel znovu za Mistrem.

„Nesplnil jsem tvůj úkol, Mistře,“ řekl smutně. „Mohl jsem za prsten dostat nejvýše pár stříbrňáků, ale tys mi přikázal získat alespoň zlaťák. Jenže takovou cenu prý ten prsten nemá.“

„Pronesl jsi velice závažná slova, synku!“ odpověděl Mistr. „Chceme-li prodat prsten, měli bychom nejdříve zjistit jeho opravdovou cenu! A na koho jiného se s tímto obrátit, než na klenotníka? Navštiv ho a zeptej se, kolik by nám za prsten nabídl. Vyslechni, co ti řekne, ale prstýnek mu neprodávej, a vrať se za mnou.“

Mladík poslechl, opět skočil na koně a jel ke klenotníkovi.

Klenotník si prsten dlouho prohlížel přes lupu, poté ho zvážil na svých drobných vahách a nakonec mladíkovi řekl: „Pověz Mistrovi, že právě teď mu nemůžu dát více než 58 zlaťáků. Pokud ale počká, koupil bych ten prsten za 70 zlaťáků.“

„Cože, 70 zlaťáků!?“ Mladý muž s radostí povyskočil, poděkoval klenotníkovi a tryskem uháněl zpět.

„Jen si v klidu sedni,“ řekl Mistr rozrušenému mladíkovi, když doposlouchal jeho vyprávění o návštěvě klenotníka. „A pamatuj si navždycky, synu, že ty sám jsi jako ten prsten. Vzácný a nenapodobitelný! Zjistit tvou skutečnou cenu dokáže pouze skutečný odborník. Tak proč čekáš na trhu, že to zvládne první člověk, kterého náhodně potkáš?“

Líbil se Vám příběh? Můžete ho sdílet a také přidat svůj komentář

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Odběr novinek

      Chcete dostávat upozornění na nové články a zajímavé tipy z mojí praxe?

    • Kategorie